Floyd z Boršova

Jak to všechno začalo....

Začalo to docela normálně,já vždycky chtěla pejska,jenže v mých předešlých bydlištích to nějak nešlo. Po nějakém čase až se nám s přítelem podařilo opravit náš společný byt a oba dva jsme pejska chtěli,přišel na řadu výběr plemene. Chtěli jsme pejska malého,spíše společníka a kamaráda,tak proto kavalír. Podala jsem inzerát a asi týden před našim nastěhováním mi volala paní že má volného jednoho pejska jestli máme pořád zájem,tak my se přestěhovali a druhý den jeli pro Endyho. Jako štěňátko byl úžasný,jenže jak začal dorůstat do puberty byl docela nedobrý a ve společnosti jiných psů docela šílený. Po nějaké době,kdy jeho šílenství nepřestávalo,spíše narůstalo jsem se rozhodla že navštívím nedalekou ZKO v naději že dostanu několik výchovných rad a snad ho to po pár návštěvách přejde samo:-) Docela nás to tam bavilo,on byl nadšený že se může vždycky chvilku vyblbnout s pejsky,no a pak přišlo na řadu cvičení,spíš mé cvičení a jeho úplná ignorace. Tak asi po půl roce se vněm něco zlomilo a on začal cvičit s nadšením,no jde vidět že ho to baví. Asi po roce jsme došli až k naším první zkoušce a ta snad nebude jeho poslední. No a mě to chytlo natolik že jsem chtěla cvičit víc,jenže co je v silách malého kavalírka že? No a tak přišla řada na Floyda. Zase tak jednoduché to nebylo,stačilo jen přesvědčit zbytek rodiny že druhého pejska prostě všichni potřebujeme a jelikož jsem se rozhodla pro choďáka s PP,tak si na něj taky něco našetřit. Potom už stačilo vybrat dobrou chovnou stanici,no a o pár měsíců později jsme si jeli pro Floyda. Ze začátku byl doma blázinec,kavalír žárlil a Floyd ho pořád jen zlobil.Teď už je všechno skvělé, myslím že se mají rádi,hrajou si spolu a venku spolu pěkně řádí. S Floydem jsme začali cvičit hned a myslím že nám to spolu docela jde,nic moc neplánuji,uvidíme jak daleko se společně dostanem,hlavně že nás to oba baví.